loadingbar
Internetový Obchod Nakladatelství Comics Centrum

Goon 8 – Předmluva Briana K. Vaughna

Pozor, otevřeno v novém okně. Tisk

Goon8 obalkaDíky Goonovi seru jedna báseň.

Jo, uvědomuju si, že takovej otvírák se možná v budoucnu obrátí proti mně, ale co naplat, je to pravda. A není to způsobeno jen tím, že by kniha byla nabitá dějem nesouvisejícím s fekálním humorem (ačkoliv na mnoha místech je). Víte, já si sice vtipný komiksy rád přečtu i na veřejnosti, ale ty nejvymazlenější skvosty si šetřím pro okamžiky posvátnýho a ničím nerušenýho klidu na mojí milovaný toaletě.

Tímto tedy s hrdostí i hanbou přiznávám, že Goon mi dělá společnost při těchhle intimních chvilkách už několik let a odstříhal spolu se mnou už celý míle kakametru (jak nazývá náš místní ujetej drogista toaleťák).

Nicméně, jak už jsem se zmínil v úvodu ke knize Superman: Escape from Bizarro World, kterou taky ilustroval Powell (kolik takovejch předmluv musím ještě vypotit, než mi ten pošahanej votrapa KONEČNĚ DÁ POKOJ?), kdysi jsem pracoval pro Marvel (sory, Dark Horsi, ale ždímám z konkurenčního boje, co se jen dá) na jedný minisérii s názvem The Hood, kterou se mnou společně vytvářel a kreslil Kyle Hotz, což je jméno jistě velmi dobře známý všem Goonovejm obdivovatelům a oddanejm nadšencům (zkráceně G.O.O.N.).

A právě na týhle sérii s námi tehdy spolupracoval takovej divnej kluk jménem Eric Powell. Ačkoliv byl vždycky parádní inker, teprve když jsem objevil Goona, s notnou dávkou žalosti jsem si uvědomil, že i pitomej vytahovač tuší mojí knihy je lepší spisovatel, než já sám.

Správně, každá předmluva ke Goonovi musí přece donekonečna omílat, že je Powell nepřekonatelnej kreslíř a že je ten nejtalentovanější vypravěč, jakýho kdy náš svět spatřil, a že nad jeho obálkama by Michelangelo vzteky brečel a že je plodem ďábelsky geniálního spojení Franka Frazetty a Wallyho Wooda a Willa Eisnera a že blá, blá, blá a ještě jednou blá. Jenže to všechno je náhodou pravda - a nejvíc z toho mě štve, že Powell fakticky píše báječně.

Nerad bych se tu utopil v superlativech (jak by řekl Goonův věrnej společník Franky: snobáci jako vy budou určitě v knížce vyznamenaný cenou Willa Eisnera hledat symbolismus, ale „Někdy znamená fór s debilem, co se pomatlává vlastním lejnem a pak to schytá do ksichtu, prostě jen fór s debilem, co se pomatlává vlastním lejnem a pak to schytá do ksichtu.“), ale Goon není jen snůškou exkrementálních hlášek a krvavejch scén, kde zombie přicházejí o hlavy.

To tvoří pouhejch osmdesát procent Goona.

Těch zbylejch dvacet celej Goonův příběh povyšuje na něco mnohem vznešenějšího. Hluboko ve svým jádru je totiž tahle kniha příběhem o chlapovi s temnou minulostí a zlomeným srdcem, kterýmu začíná docházet, že jediný, co má na tomhle podělaným světě vůbec nějakou cenu, jsou jeho přátelé... a že je skoro určitě stáhne s sebou do pekla. Přesně tak, máme tu druh hororu, kterej je mnohem děsivější než nemrtví páterové, šílený vědci, a dokonce děsivější než Bahňáci. Protože je to Pravda.

Máte velkou kliku, jelikož sešity, který jsou součástí týhle knihy, tvoří dohromady asi to nejtemnější, nejodvážnější a nejpravdivější, co Goonovy příběhy prozatím nabídly. Protože stejně jako ďábelskej počítač z béčkovýho osmdesátkovýho scífka, i Eric Powell se pořád učí a vyvíjí, a to přesto, že podle zákonů Boha a Vědy by to dál nemělo bejt možný.

Powell evidentně odmítá nechat Goona, aby se v klídku proměnil v normálního brakovýho hrdinu, a místo toho ho žene přímo do tý nejpochmurnější a nejzlomyslnější scény, s jakou jsem se setkal za hodně dlouhou dobu (nebojte, až na ni dojde, poznáte to), do situace, která v mým případě zafungovala jako obří budík, kterej mě probral a připomněl mi, kdo Goon je a co byl vlastně vždycky zač (nápověda: klaďas ne).

Zkrátka, bylo mi potěšením sledovat, jak za posledních deset let Eric a jeho pitbulí mláďátko postupně rostli, a vážně se nemůžu dočkat, co je oba čeká...

Prokrista, ono je to teprve 613 slov?!

Ehm, Sierra Hahnová, redaktorka/krvelačná šelma z Dark Horsu mi řekla, že předmluva by měla mít asi 1200 slov, ale koukněte, já jsem jen komiksovej nýmand, co „píše“ laciný hlášky do bublin celostránek. 1200 slov jsem dohromady nenapsal za celej svůj život, natož takhle na jeden zátah. A pokud vy redaktorský hnidopiši nutně potřebujete nějak zaplácnout zbytek stránky, klidně tam prskněte třeba obrázek někoho, kdo zrovna dostal kudlou do voka.

V pohodě? Fajn. A vy ostatní, na co ještě čekáte? Válka právě začala!!! Koukejte už přestat zkoumat rozkodrcanej tok mejch nesouvislejch myšlenek a věnujte se tomu, co stojí za to!

A co já?

Já zatím půjdu položit kabel.

Brian K. Vaughan
Selloutsville, USA
Únor 2009

Autor předmluvy je rovněž scenáristou/producentem televizního seriálu Ztraceni a spoluautorem několika dalších komiksů, jako např. Y: Poslední z mužů, Smečka z Bagdádu nebo The Escapists. Kromě toho se omlouvá za veškeré představy, které vám čtení předmluvy mohlo navodit.