| Ukázka E. Fiker: Zlatá čtyřka |
 |
 |
 |
| Čtvrtek, 02 Duben 2009 11:23 | |||
|
Nejdřív je třeba krátce se rozhlédnout. Potom vidím: Jedna Krištofova paže je natažena k velikánským bílým kamnům. To je celá chalupa z bílých kachlů s třemi výklenky. V jednom je starý hliníkový hrnec, z něhož líně stoupá pára, v druhém stojí čajník. Vedle kamen obří uhlák, zpola naplněný odpadky, na druhé straně srovnaná hromada půlpolen jako někde v lese. Na krok od nehybného Krištofa se válí železný harpunovitý pohrabáč. Není nesnadné uhodnout, že právě tímto nástrojem byl David Krištof udeřen. Výbava tříokenné místnosti je typicky secesní, ale zatím si pozorněji všimnu ještě jen dalších dveří, přímo proti těm, jimiž jsem vešel. Rámují je pracné řezbářské kudrlinky. Jsou dopola zastřeny olivově zeleným těžkým závěsem, obšitým světlejšími střapečky a na obě strany oponovitě rozhrnutým. Vedou patrně do věže přistavěné vzadu. Přistoupím a rázně otevřu jejich křídlo. Krátká chodba za nimi končí točitým kamenným schodištěm. Dveře nechávám otevřeny. Naopak ty, jimiž jsem vešel, po nahlédnutí zpátky do střední chodby zavírám. Sedí tu smrtelné ticho. Jediným pohybem je zde ta řídká, nehlučná pára, stoupající z hrnce v kamnovém výklenku. Zdá se mi nesmírně mrzuté, že jsem tu sám. A nejsem-li, že si to zatím klidně musím nechat líbit. Práce ze všech nejpřednější je ta s Davidem Krištofem. Je oblečen v šedém civilním obleku, doplněném světle hnědou pletenou vestou. Poklekám k němu tak, abych měl na očích co možná nejlépe oboje protilehlé dveře. Soudím, že byl udeřen asi před hodinou, ale rozhodně ne dříve než před třiceti minutami. Stav rány, která se zdá strašlivá, to naznačuje dosti zřetelně. Lebka asi praskla. Zásah je přibližně na témže místě, na němž jsme odhadovali podle nalezeného klobouku bodnutí nožem. Vidím odchlípenou náplast, jíž si patrně Krištof ono menší zranění ošetřil. Čas, který uplynul od rány pohrabáčem, může znamenat, že útočník už je dávno pryč. Nebo tu měl na práci ještě něco jiného a pak se někam ukryl, když jsem hřmotil vchodovými vraty. A mám ho teď někde za zády, což není pomyšlení právě příjemné. Nedá se nic dělat. Krištofovo srdce slabě bije. Je živ. Až se tomu divím. Je zde pořádná staromódní pohovka s vysokánským čalouněným opěradlem a s dvěma válcovými polštáři na koncích, ale tam bych Krištofa s jeho poraněním sám těžko dopravoval tak, abych mu ještě víc neublížil. Beru tedy z pohovky válcový polštář. Musím jej vytáhnout, má vespod dva kolíky, zastrčené do děr v kostře. Přidávám dva staré hedvábné polštářky, které se povalovaly v lenošce. Tím raněného podpírám. Jak ho šetrně nadzvedávám, zasténá a zdá se, že upadá do bezvědomí ještě hlubšího. To je všecko, co pro něho mohu zatím učinit. Buď jak buď, musím běžet dolů. Je třeba rychlého lékařského zákroku. Dopravou obyčejným automobilem bych nešťastníka v dobré vůli třeba zabil docela. Lékař by měl být už při převozu. Ale toto není jen obyčejný úraz, samozřejmě. Ve dveřích vedoucích do střední chodby vězí klíč. Rychle se rozhoduji. Zamykám tyto dveře na dva západy a běžím ke dveřím protějším. Vedou bezpochyby k prostorám ve věži. Ujistím-li se, že tam nikdo není, mohu toto křídlo vily ze střední chodby uzamknout, proběhnout zběžně křídlo protější a s klidnějším svědomím dům opustit. Letím tedy vzhůru po točitých schodech. Je tam jen nehluboký výklenek s jakousi soškou. Vcházím do nevelké místnosti, poměrně vysoké a vybavené jako pracovna nějakého písaře. Je tu i knihovna. Zde se nikdo ukrývat nemůže. Vedle je ještě jedna menší místnost, skladiště drobného haraburdí. Tam rovněž ne. Z první místnosti vedou dřevěné schody k velikému otevřenému otvoru ve stropě. Jsou opatřeny zábradlím. Na zábradlí i na schodech leží vrstvička prachu. Světlo padající shora prozrazuje, že místy je prach ze zábradlí čerstvě setřen, jako by se na ně pokládala něčí ruka. Pohlédnu na schody. Nahrnutí a setření vrstvičky prachu mi dokazuje, že tudy někdo nedávno šel, a to směrem nahoru. S pistolí v ruce vyběhnu po schodech. Beru je po dvou. Schody skřípou. Nahoře nevidím nikoho. Jsem v jakési ložnici a oblékárně. Široká dřevěná postel bez ložního prádla a bez matrací, skříň nedaleko okna, stůl, židle a dva začernalé obrázky. Plechové umyvadlo. Napravo menší, pevné, jednokřídlé dveře. Vedou asi na plochou střechu vilky. Nerad bych odněkud dostal ránu, třeba zas něčím jiným než pohrabáčem. Není-li zde nikdo, bude asi na střeše. A odtamtud se asi těžko skáče dolů. Kostrou postele je vidět na podlahu. Skočím k rozbitému oknu, abych viděl do výklenku mezi ním a skříní. A stojím najednou tváří v tvář neznámé mladé ženě.
|
© 2002-2009 Comics Centrum. Všechna práva vyhrazena. Tyto stránky za pomoci systému Joomla! 1.5.x, Virtuemart 1.2 a dalších opensource doplňků vytvořil Václav Dort © 2008. Podporujte otevřený software.
Nákupní košík
Váš košík je prázdný
Novinky
399,00 Kč
339,00 Kč Ušetříte: 60,00 Kč |
389,00 Kč
330,00 Kč Ušetříte: 59,00 Kč |
Nejprodávanější
