Dnes to bude o dvou sešitech nazvaných 30 Days of Night Annual. Tedy ročenka 30 dní dlouhé noci. I když je to podivné vyšly pouze dvě a to za rok 2004 a za rok 2005. Loni se zřejmě všichni zainteresovaní věnovali přípravám filmu a na ročenku nezbyl čas. Já osobně jsem četl pouze tu z roku 2004 a tak tu o ní napíšu pár řádek.

 

Asi nikoho nepřekvapí, že všechny povídky napsal Steve Niles. Ten se totiž kromě dvou výjimek podílel na všech příbězích ze světa 30 dní dlouhé noci. V ročence 2004 najdeme čtyři povídky, každou od jiného výtvarníka.

 

První a podle mého nejvtipnější nakreslil Ben Templesmith a jmenuje se The Book Club (Klub čtenářů). Na příkladě „příjemných“ sousedů, je krásně ukázáno, proč zůstali upíři tak dlouho skrytí.

 

Druhá povídka se jmenuje The Hand that Feeds (Ruka, která krmí) a nakreslil jí Szymon Kudranski. Dozvíme se pár podrobností z upířího denního (tedy nočního) života a navštívíme márnici.

 

Třetí příběh pod názvem Agent Norris: Mia namalovali Brandon Howet, Bill Williams a Tom B. Long, je vyprávěn asi nejklasičtějším způsobem. Sledujeme v něm přeměnu agenta Norrise ze zrádce mezi lidmi v regulérního upíra.

 

A poslední historka jménem The Trapper (Lovec) nás v kresbě Joshe Medorse vrací zpátky do oblasti Barrow. John Ikos v ní pořádá lov na upíry potulující se po okolí a pointou povídky, je, že obyvatelé Barrow budou na upíry teď už připraveni. Po přečtení Návratu do Barrow si tím nejsem tak jistý. I když příprava tu oproti první návštěvě určitě byla.

 

Druhou ročenku jsem bohužel nečetl, takže o ní ani nemůžu nic napsat. Pokud jí máte a četli jste jí, napište ostatním, jaká je.

 

A zítra zase další série.