Armageddon, náckové a obří pračky

Tisk

aneb
Porce popkultury po portugalsku







Když vynásobíte číslo šelmy číslem kapitoly Zjevení, kde se o ní hovoří, a součin vydělíte číslem π, dostanete číslo 2757. A to je vzdálenost Lisabonu od Berlína. Náhoda? Nemyslím si. Naopak! 







rafan 01Právě takové provázání inspiračních zdrojů spoluutváří pevnou strukturu světa komiksových Podivuhodných dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou, světa, v němž okultní detektiv a jeho pomocníci bojují proti rozmanitým hrozbám ohrožujícím nejen lidskou civilizaci. A díky tomuto provázání mohou v jednom organickém celku funkčně a přirozeně koexistovat zombies, upíři, náckové, bestie z apokalypsy, pradávní mocní, genderově rozháraná vědma i obří pračky. Všechno totiž souvisí se vším, a vzniká tak prostředí, v němž se odehrává silný příběh o přátelství čtyř naprosto nekompatibilních jedinců: vlkodlaka, démona, poslíčka s pizzou a chrámového chrliče.








Nápad na první díl tohoto komiksu se zrodil v hlavě portugalského scenáristy, hudebníka a milovníka béčkových hororových filmů osmdesátých let, Filipa Mela, krátce poté, co se svým filmem I’ll see you in my Dreams, což byl mimochodem první (krátkometrážní) portugalský horor, sklízel roku 2003 úspěchy po světě. I nový námět připravoval Melo původně pro film; dokonce se kvůli tomu spojil s argentinským režisérem Pablem Parésem. Jak se ale příběh rodil, začalo být oběma jasné, že nebude snadné na film sehnat dostatek peněz, a proto po dokončení scénáře projekt příběhů okultního vyšetřovatele Rafana Mendonçy usnul. Až o pět let později navrhla Melovi jeho přítelkyně, aby scénář přepracoval pro komiks. Filipe Melo přizval ke spolupráci argentinského výtvarníka Juana Caviu a pustili se do práce.





Oba se komiksu věnovali ve volném čase a zejména po nocích, což bylo dáno i časovým posunem mezi Argentinou a Portugalskem, navíc brzy do týmu přibyl také další argentinský výtvarník, Santiago Villa, který se postaral o barvy. První díl příběhu se tedy rodil hlavně pomocí Skypu a mailů. Když byl komiks hotov, poslal jej Filipe Melo americkému režisérovi Johnu Landisovi s prosbou, aby napsal předmluvu. A pak, když komiks v Portugalsku vyšel, jeho tvůrci se vůbec poprvé sešli tváří v tvář. John Landis navíc, kromě napsání předmluvy, komiks doporučil nakladatelství Dark Horse, takže o rok později vyšla i jeho anglická verze. A i díky popularitě v USA dostali autoři příležitost napsat další dva díly.

rafanclanek
Tvorba celé trilogie trvala (i s počátečním filmovým přešlapováním) bezmála deset let. A jak popkulturně provázaná začala, tak i skončila, aniž by u ní došlo k nějakému poklesu kvality. Po boji se zombies a nacisty v prvním dílu a po odvracení apokalypsy v dílu druhém, se tvůrci záměrně snažili vyhnout tradičně problémovým posledním dílům trilogií. A právě díky tomu, že se jim podařilo v předchozích dílech vybudovat dokonale funkční svět, zvládli i třetí díl napsat tak, že více než důstojně uzavírá celý příběh, a neztrácí přitom na hravosti a dravosti dílů předchozích.

Kromě trilogie vznikl pro antologii Dark Horse Presents kratší příběh, rozdělený na čtyři části a dodnes úspěšná adventura The Interactive Adventures of Dog Mendonça and Pizza Boy, kde se pátrá po nadpřirozených pachatelích a odhalují se mystická spiknutí. Hráč hraje za poslíčka s pizzou a postupně odhaluje úskalí práce v těžce disharmonickému týmu.

A stejně jako jsme začali pozoruhodnou provázaností Bible a Evropy, skončíme i podivuhodnou provázaností některých faktů o této trilogii. Tvůrce dělila čtyři časová pásma, to jest posun o 240 minut, vzdáleni od sebe byli 9 786 kilometrů, práce od prvního nápadu trvala zhruba 3 652 dní a všechny tři díly mají 296 stran (bez bonusů a bonusových příběhů). Když to všechno sečtete a vydělíte počtem hlavních postav (3,333), počtem taktů Rapsodie v modrém (488) a Ludolfovým číslem, dostanete Eulerovo číslo na tři desetinná místa přesně. Je to jen náhoda? Nemyslím si. 






Autor článku: Ladislav Niklíček