V našich zeměpisných končinách jsou vrány známé tím že, nosí děti - holčičky. Jinde se o vránách říká, že jsou to průvodci říší mrtvých. Vrána prý také jako jeden z mála tvorů na zemi dokáže překročit hranici světa živých a mrtvých, aniž by musela zemřít. Podle legend mohou libovolně mezi těmito světy létat a nikterak jim to neuškodí.

Vrána je fenomenální komiks, ve kterém se jeho tvůrce James O'Barr skvělým způsobem vyrovnal s pocitem osobní ztráty. Samotná Vrána se již nikdy nezopakuje, ale téma pomsty je věčné. A právě to je základem nové knihy Vrána: Soumrak bohů. Prostředí se změnilo, ale emoce zůstávají. Scénář napsal stejně jako u první Vrány sám O'Barr, kresbu svěřil nadějnému mladému kolegovi, výtvarníkovi Jimu Terrymu.

Příběh zasadili do prostředí koncentračního tábora na konci druhé světové války, ohraničili ho černobílou šachovnicí a jako hudební doprovod zvolili Wagnerovu operu Soumrak bohů. Do tiché noci se vedle zvuku padajícího sněhu ozývá Siegfriedův pohřební pochod a nářek umírajících. Prostředí tábora slouží k jasnému oddělení kladných a záporných postav, vymezuje se mezi nimi jeden hlavní hrdina, který ale není kvůli násilí, které ho provází, jednoznačným hrdinou. Výraznému rozdělení úloh pochopitelně přispívá i oblečení vězňů a uniformy vojáků SS, kteří tábor střeží. Odehrálo se zde tolik zvěrstev, která prostě musí být pomstěna.

Námět knihy vychází z krátkého komiksu, který O'Barr plánoval vytvořit pro časopiseckou komiksovou antologii Tabu, ale než ho stihl dokončit, antologie zanikla. Když rozpracovanou práci po létech objevil, uložil jí pro případné použití a po nabídce od IDW jí začal s Terrym přepracovávat na příběh s vránou.

S Terrym se O'Barr seznámil po shlédnutí některých jeho prací a protože jsou oba fascinovaní druhou světovou válkou a používáním filmových postupů v komiksech, nabídl mu spolupráci na Vráně. O'Barr psal texty a vytvářel „storyboard", nakreslil obálky a některé celostránky uvnitř knihy, Terry obstaral zbytek kreseb.

Při vytváření české verze bylo nutné změnit vojenské hodnosti velitele a hlídačů v koncentračním táboře. V obrazové části jsou všichni správně nakresleni jako příslušníci SS, kteří koncentrační tábory ve skutečnosti spravovali, ale v textu O'Barr používá běžné vojenské hodnosti a oslovení jako v americké armádě. To po přeložení znělo naprosto nevhodně až směšně. Proto byli vybrány všem odpovídající hodnosti SS a upraveno jejich oslovování. Bylo opravdu obtížné, z hlediska prostoru, nahradit oslovení v angličtině „Sir" na německé „Herr Obersturmführer".