Neobyčejný pohled na lidské šílenství

Víte, že povinná četba pro rok 2016/2017 obsahuje díla Čelakovského, Puškina, Němcové, Dickense, Balzaca, atd…? Jenže kdo dneska tu povinnou četbu doopravdy čte? Myslím si, no spíš jsem přesvědčenej, že 95 % žáků si stáhne obsahy knih k maturitě, nebo k referátu a pouhých 5 %, ke kterým se hrdě hlásím i já, to otrocky přelouská. Kámen úrazu toho všeho je, že výběr dané četby málokoho zaujme. Vemte si například Máchův Máj. Kdo chce v 15, 16, 17 letech číst poezii. Baví to dneska někoho? Dá vám ta báseň opravdu něco?

Jedno z děl povinné četby je i báseň E. A. Poea Havran. Takhle jsem se k Poeovi dostal já. No setkání to nebylo radostné, přeci jenom taky nerad čtu poezii nebo veršované texty. Kdyby na střední místo Havrana patřila do povinné četby sbírka jeho povídek, rozhodně by mě tenhle autor zaujal na první dojem mnohem víc. No nakonec i toho Havrana jsem přečetl, ale tehdy to pro mě byla nuda. Přesto nás na škole učili, že E. A. Poe byl a je v podstatě zakladatel hororu a moderních detektivek. Nedalo mi to a přečetl jsem si sbírku povídek Jáma a kyvadlo a další příběhy. Tehdy jsem si Poea zařadil mezi své oblíbené autory. Dneska už si na něj vzpomenu jen málokdy, ale přesně si vybavím pocity, které jsem měl při čtení jeho povídek. Strach, úžas, znechucení. Úplně stejný pocit jsem měl i ve chvíli, kdy se mi pod ruce dostal komiks Duchové mrtvých. Upřímně, z téhle knihy jsem měl strach právě z toho důvodu, aby tam nebylo moc veršovaného textu, a věřte mi, je ho tam minimum.

Za touhle knihou stojí Richard Corben a E. A. Poe. Vezmeme to popořadě. Když tuhle knihu CC oznámilo, měl jsem strašnou radost, že vyjde další Corben. Ano, ano, jsem prostě jeho věrný fanoušek a jeho kreseb se nemůžu nabažit. Jen jeho jméno stačí k tomu, aby si potencionální čtenář tuhle knihu koupil. Já osobně jsem přemýšlel nad tím, co za své peníze dostanu. Bude to jen komiksový E. A. Poe? Nebo Corbenova vize povídek a básní E. A. Poea? Nebo Corbenovy povídky inspirované E. A. Poem? Po přečtení to vidím o dost jasněji a apeluji na Vás, pokud tuhle knihu nemáte, okamžitě si ji pořiďte. Na začátku knihy je předmluva, kterou když přečtete, tak okamžitě víte, o čem takhle kniha bude. Pro zorientování je to dobré, přesto pokud máte rádi takový ten wow efekt, tak ji nečtěte. Nechte si ji nakonec. Kniha obsahuje čtyři básně a několik povídek. Já jsem okamžitě knihu otevřel něco za polovinou, protože jsem byl naklepanej na zkomiksovanou povídku Vraždy v ulici Morgue. Takhle povídka je jednoznačně moje nejoblíbenější. Dokonce ji mám doma nahranou jako audio knihu. Teď budu trošku spoilerovat i já, takže pokud neznáte nebo jste nikdy nečetli Poea, tak rovnou přeskočte na další odstavec. V téhle povídce je vidět síla Corbenovy kresby. Obrázek, kde se orangutan zakousne do hrdla svého trýznitele, je prostě parádní. Stejně jako zvukové efekty kresby. Úplně jsem si vybavil zvuk skřekotu opičáka na začátku povídky.

E. A. Poe je obsáhlá kapitola sama o sobě. Rozebírat jednotlivá díla a jednotlivé povídky asi nemá cenu, když to jiní už dávno udělali za mě. Jeho tvorba ovlivnila na několik desítek let literaturu natolik, že i dnes jsou v některých knihách odkazy na jeho tvorbu. To jsou takové ty plky, které do popisku nějaké nové knihy cpou hlavně vydavatelé. Ale Duchové mrtvých je kniha, která je nadčasová. Obsahuje snad všechny motivy, které by dokonalá kniha měla mít. Lásku, zradu, nenávist, chamtivost, odpuštění, vraždu, pochopení, svobodu... To, jak každá zapadá do jednotlivých povídek, zjistíte jedině tak, že si knihu přečtete. A že to bude parádní čtení! Knihu doporučuji číst rozhodně večer a nejlépe při svíčce. Skoro všechny povídky jsou hororově laděny, a Corbenova kresba umrlců a duchů opravdu dokáže vystrašit. Mnohokrát jsem si v duchu během četby říkal: „No fůj. Bléé. Kur-a. Bože.“

Co mě na Duchách mrtvých hodně zaujalo, je poznámka Václava Dorta na konci knihy ohledně překladu jednotlivých básní. To je přesně ukázka toho, s jakou pečlivostí Comics Centrum ke knihám přistupuje. Ono totiž existuje opravdu hodně překladů Poeových básní do češtiny a jen málokteré vystihují význam básně, případně jsou volně přeloženy. CC si dalo záležet, aby vybrali ten správný překlad, a co si budeme říkat, takovéhle „piplání“ dělá málokdo. Je to takový detail, který zabere neuvěřitelně moc času a mnoho lidí ho ani nepostřehne. Výsledkem je neskutečně parádní kniha, kterou ani nechcete pustit z ruky, natož ji někomu půjčit.

Tahle knížka mě prostě ohromila a naprosto odrovnala. Je to povinnost pro ty, kteří E. A. Poea neznají, je to povinnost pro ty, kteří neznají Corbena. Rozhodně vás to bude bavit o dost víc než nudná povinná četba, co vás nutili číst ve škole. Hrozně mi to připomnělo Hamleta, kterého jsem na škole četl. Měl jsem totiž možnost číst tuhle hru jako příběh napsaný v knize a ne scénář, tak jak ho napsal Shakespeare. A díky tomu jsem měl z knihy úplně jiný zážitek. Někoho E. A. Poe nemusí bavit, zvlášť když vás nutí číst něco, co ani nechcete. Přitom vydal mnoho zajímavějších věcí než Havrana. Corbenova vize E. A. Poea vás ale zaručeně bavit bude, a to tak, že po přečtení si některé povídky budete chtít přečíst znovu.

Autor článku: Václav Cífka