Pohádka, která není pohádkou

V době, kdy píšu tyhle řádky, je mému synovi přesně 1 rok 7 měsíců a 8 dní. Pro mě, jako pro rodiče, je nejhorší představa, že by se mu něco stalo nebo mu někdo ublížil. Proto kniha, která se mi dostala do ruky, pro mě nebyla lehkým čtením a zanechala ve mně spoustu pocitů, myšlenek, které jsem hodně dlouho zpracovával. Pohádka o zlobivé kryse je kniha Bryana Talbota, která mě vyvedla z míry, a teď nevím, kam si Talbota zařadit.

Důvod? Než se mi zlobivá krysa dostala do ruky, tak jsem od Talbota četl pouze Srdce impéria a knihy ze série Grandville. Všechny knihy mají společný znak, a to je kritika monarchie a vládnoucích vrstev. Tak nějak už jsem si zvykl, že v každé jeho knize, která se mi dostala do ruky, jsou určité náznaky pohrdání lidmi z vyšších vrstev společnosti. Jestli za to můžou jeho začátky v komiksovém undergroundu, nebo to, že v době svých studií byl nepochopen a spousta lektorů jeho práci neuznávala, nevím. Pohádka o zlobivé kryse je kniha, která se zabývá naprosto odlišnou tématikou. Tahle kniha řeší existencionální problémy, které jsou často tabuizovány, a i když o nich víme, nechceme je řešit. Jedná se o incest, zneužívání dětí a to, jak se s tím vyrovnat.

Proč je podle mě tahle kniha neuvěřitelně silná, je to, že je pochopitelná. Člověk, který v životě nezažil hrůzy zneužívání, nemůže zneužívanému člověku říct: ,,Vím, jak se cítíš.“ Nikdy toho člověka nemůžete pochopit, pokud něco takového nezažijete, to prostě nejde. Kniha samotná se o to ani nesnaží. Snaží se podat pomocnou ruku někomu, kdo ji potřebuje ve chvíli, kdy neví jak dál. Celý děj se točí kolem dospívajícího děvčete, které po dlouhodobém zneužívání ze strany otce a nenávisti ze strany matky uteče z domova a snaží se s tím vším vyrovnat. Při čtení jsem hltal každou bublinu a každý obrázek. Ono je pro mě totiž nepochopitelné, že někdo zneužívá děti, a nikdy jsem si nedokázal představit, co takové dítě prožívá a jak se to na něm podepisuje. Bryan musel nastudovat spoustu knih o psychologii, spoustu věcí musel konzultovat, aby problematiku, kterou se v knize zabývá, dokázal svým čtenářů co nejjednodušší formou vysvětlit, a to tak, aby pochopili, co se v člověku poznamenaném zneužíváním odehrává. Rozuzlení a smíření na konci knihy bylo pro mě tak silné, že jsem hodně dlouhou dobu přemýšlel, jestli je vůbec možné se s něčím jako je zneužívání vyrovnat nebo jestli je ta kniha přeci jenom jedno velké sci-fi, neboť spousta lidí si to s sebou nese celý život. Tohle je jeden z titulů, který si dávám trochu mimo knihovnu, mimo ostatní knihy, protože je to kniha, která vás donutí přemýšlet den, týden, rok… a pokaždé, když bych měl tuhle knihu na očích, nedokázal bych myslet na nic jiného než na její obsah.

To, co teď napíšu, je čistě můj subjektivní názor, ale podle mě je tohle nejlepší kniha, kterou CC vydalo. Nevím, jestli ji ještě něco překoná. Kniha samotná dostala několik prestižních ocenění a dokonce se používá v některých státech jako ,,léčebná“ pomůcka pro lidi zasažené zneužíváním. Hodnotit knihu z hlediska kresby se mi moc nechce, protože Talbotův styl mám rád, takže bych mu stejně neměl co vytknout, a jsem přesvědčenej, že hlavní síla této knihy je v textu.

Co bych chtěl ale hodně vypíchnout, je až puntičkářská práce CC na této knize. Kniha samotná nemá přebal, takže dostanete do ruky knihu s krásnou vazbou, která vám při čtení nebude sjíždět z rukou a někteří ,,psychopati“ si nemusí sundávat přebal před samotným čtením, aby si ho nepoškodili. Kniha je doplněna o několik dalších stránek, které se věnují samotnému procesu tvorby knihy. Talbot tam popisuje, kdy na knize začal pracovat, jak se dostal k samotnému tématu zneužívání a co ho motivovalo k práci na této knize. Spousta postav v knize vychází z reálných žijících postav, což jí dává až děsivou realističnost. Málokdy čtu tyhle články na konci knihy, ale u tohohle titulu jsem musel, protože jsem potřeboval spoustu věcí pochopit, dát si je do souvislostí a hlavně dostat i odpovědi na to, kdo vlastně Bryan Talbot je.

Další věc, která se mi líbila, je samotný životopis Bryana Talbota, který CC přidalo na konci knihy. To je také důvod, proč se o samotném autorovi nechci příliš rozepisovat, protože vše už je napsané v knize samotné. Nejvtipnější je, že pokud si zadáte jméno Bryan Talbot do vyhledávače a otevřete článek umístěný na Wikipedii, zjistíte, že je celý okopírovaný z knihy. To, že Talbot je jedním z nejvýznamnějších komiksových autorů je neoddiskutovatelné. Dlouho jsem ho tak nevnímal. Nečetl jsem Dobrodružství Luthera Arkwrighta ani nic jiného. Četl jsem pouze tituly zmiňované na začátku článku. Po přečtení Pohádky o zlobivé kryse chápu, proč patří mezi elitu a proč jeho práce ovlivnila spoustu světoznámých komiksových tvůrců. Je jedno jestli si koupíte knihu v brožované verzi nebo v pevné vazbě. To nejdůležitější najdete po otevření první stránky. Tuhle knihu by měl mít doma každý.

Autor článku: Václav Cífka