Temná pomsta náckům
James O´Barr je pro mě umělec, který potvrzuje moji teorii, že pokud chcete vytvořit umělecké dílo, musíte buď prožít těžký život poznamenaný tragédií nebo dlouhodobě užívat drogy. Jeho první velká kniha Vrána je pro spoustu lidí kultovní komiks. Já osobně se na tuhle knihu jako na komiks nedívám, protože když si zjistíte, jak a za jakých okolností vznikala, je Vrána spíš umělecké dílo. Já se k Vráně v komiksové podobě dostal až v roce 2007, kdy vyšlo druhé vydání v pevné vazbě. Mám ho v knihovně mezi svými nejlepšími kusy, a je to komiks, který si jednou za čas rád znovu přečtu. Určitě máte doma komiksy, které přečtete, založíte a časem možná i prodáte. U tohohle komiksu se to ale nestane. V souvislosti s Vránou nelze nezmínit stejnojmenný film, při kterém tragicky zemřel představitel hlavní role Brandon Lee. Díky tomu je pro mnoho lidí film také kultovní. Příběh je ve své podstatě jednoduchý, ale v tomhle případě je v jednoduchosti krása. A to podání je unikátní. Při prvním čtení jsem pochopil, že tohle je zpověď člověka, který trpí. Je to příběh o pomstě a vrána zde symbolizuje smrt. Tak to alespoň vidí většina mých kamarádů; pro mě ale představuje samotná vrána spíše anděla pomsty.
O Vráně bych mohl psát dlouho, ale dnes je to o jiné knize. Dostal jsem totiž do ruky knihu, která se taky jmenuje Vrána, ale celým názvem Vrána: Soumrak bohů. Dost často tuhle knihu spousta lidí porovnává s první Vránou což je podle mě škoda, a ani to nejde. Vysvětlím proč. První Vrána je autorská věc, kterou James O´Barr tvořil v době, kdy se potřeboval vypořádat se svými vnitřními démony. Vložil do toho sám sebe a svůj žal. Vidím to tak, že ze sebe vydal všechno, uzavřel jednu kapitolu svého života a už se k ní nechce vracet. Jenže jsou věci, které si s sebou člověk nese celý život.
Na komiksu Vrána: Soumrak bohů už spolupracoval s Jimem Terrym. Celá ta spolupráce začala celkem náhodou. Jak je napsáno v předmluvě knihy, O´Barr se prohrabával hromadou věcí, které mu lidé dávají na různých conech a narazil na fotokopie komiksu, který tvořil Jim Terry. To ho nadchlo natolik, že Jima oslovil ke spolupráci na nové Vráně.
Vrána: Soumrak bohů vznikla z nikdy nerealizovaného díla samotného Jamese O´Barra. Je super, že i v téhle knize je spousta bonusů, ze kterých se dá vyčíst, jak komiks vznikal, a jak Jim Terry přetvořil komiks k obrazu svému. Mně osobně Soumrak bohů sednul víc ve své výsledné podobě, protože O´Barr by z něj udělal bezduchou vyvražďovačku bez kousku ,,citu“. Samotný příběh je zasazen do doby druhé světové války, do koncentračního tábora. Už samotné tohle prostředí je pro Vránu dost atraktivní a na téma pomsty jak dělané. Vrána přijíždí vlakem spolu s dalšími židy do koncentračního tábora, a v tu chvíli se rozpoutá peklo. Knihu jsem začal číst večer v posteli, potom co jsem uspal syna, a přiznám se, že jsem se k četbě malinko přemlouval. Ale poté, co jsem přečetl prvních pár stránek, jsem se od Soumraku bohů nemohl odtrhnout. Příběh se rozjede v takovém tempu, že se nedá přestat. Zvlášť, když celou dobu očekáváte pointu. Ono totiž od začátku není jasné, co Vránu pohání k pomstě. Proč se nachází konkrétně v tomhle koncentráku, jde po jedné konkrétní osobě. Chápu, že teď může někdo namítnout, že samotné tábory jsou dostatečným důvodem k pomstě, ale věřte mi, že je v tom i něco víc. Po přečtení jsem kouknul na hodiny a zjistil jsem, že je půlnoc. Ač má tahle kniha 104 stran, tak jsem komiks četl opravdu pomalu. Neskutečně mě zaujala Terryho kresba, je skvělá, a už chápu proč si ho James vybral. Nejvíc mi utkvěly v hlavě tváře a výrazy postav na každé stránce. V jednu chvíli jsem se přistihl, že čtu knihu s otevřenou pusou, což mě trošku vyděsilo, protože jsem si uvědomil, že spousta nácků o ni přijde. Pokud máte rádi Vránu a téma pomsty, je tahle kniha přesně pro vás.
Co ještě musím na knize ocenit, je to, že kromě příběhu jsou přidány další bonusové stránky a poznámky tvůrců, a vy tak zjistíte, jak moc každý z nich na knize pracoval. Možná si na to spousta čtenářů zvykla, už to berou jako samozřejmost u knih od CC, ale pořád chci připomenout, že to není běžná věc, a CC za to moc děkuji. Podle mě lidé, kteří v komentářích na internetu píšou, že je to průměrná kniha, kde se převážně jen vraždí, si ty poznámky ani předmluvu nepřečetli a nezamysleli se nad všemi souvislostmi. Na závěr musím ve spojitosti s tímhle komiksem zmínit ještě jednu věc. Kromě standardní verze vyšla kniha i v limitované edici. Když jsem tuhle limitku viděl, musel jsem uznat, že takhle by se limitované edice měly dělat. Nejde jen o to, že dostanete limitovanou obálku a certifikát. Tahle edice měla dokonce knihu potaženou pravým kozím pergamenem s potiskem, navíc list s obrázkem se slepotiskovou pečetí a pořadovým číslem 1 až 100, ručně vyrobené otvírací pouzdro na knihu potažené přírodní jutovou tkaninou s potiskem, barevný plakát ve formátu A3 se slepotiskovou pečetí, knižní záložku z pravého kozího pergamenu se slovníčkem, potvrzení pravosti limitované edice na ručním papíře se slepotiskovou pečetí a navíc ještě DVD besedy s Jamesem O´Barrem na KomiksFestuJamesem O´Barrem na KomiksFestu 2012. Z pohledu sběratele musí být tahle limitka něco úžasného. Škoda, že s příchodem kolosálních knih už CC limitované edice v takovéhle kvalitě nedělá. A zbývá jen doufat, že se s nějakou limitkou v budoucnu zas vytasí.
Přiznám se, že jsem od Soumraku bohů v porovnání s první Vránou nic nečekal. První Vrána je podle mě nepřekonatelná. Jenže po prvním otevření a prvních stránkách jsem se od komiksu nemohl odtrhnout, a to je podle mě známka hodně dobrého komiksu. Už teď jsem zvědavý na další knihu s Vránou, která se jmenuje Mrtvá doba.
POZOR SPOILER: Za celou dobu jsem ve článku nezmínil jméno hlavní postavy, nazýval ho pouze Vránou a to má svůj důvod. V první Vráně byl Eric, ale tady je mstitel beze jména a stránku po stránce čekáte, jestli autor to jméno prozradí. On je to takový detail, který vám zamotá hlavu a nutí vás nepustit knihu z ruky. Celou dobu, co jsem knihu četl, jsem čekal právě na okamžik, kdy zjistíte to zpropadené jméno a další detaily o mstiteli. Jestli k tomu dojde, zjistíte jen v knize. Přesto jsem po přečtení došel k závěru, že když si uvědomíte v jaké době se kniha odehrává, je jedno jak se mstitel jmenuje, protože to v podstatě mohl být kdokoliv, kdo se do koncentračního tábora dostal.
Autor článku: Václav Cífka