Humr Johnson se hluboce klaní šestákovému braku

Tisk

humr1Konečně! Nejlepší postava, kterou kdy Mignola vymyslel se dočkala českého překladu. Dobře, trochu jsem si zapřeháněl, Hellboyovou pozicí nemůže už nic otřást, ale přesto je Humr a jeho svět prostě nářez! Teď se musím párkrát zhluboka nadechnout, pomalu vydechnout… zase zhluboka nadechnout, pomalu vydechnout, a pokusit se o Železném Prométheovi sepsat pár řádků.

Humr je znamením přepychu, blahobytu a snobské smetánky. Možná proto si toto zvíře Mignola vybral, aby pod touto značkou bojoval tajný agent se špínou světa známého i toho běžným okem neviděného. A to ve stylu laciných šestákových detektivek známých z přelomu 19. a 20. století. Spojil tak delikatesu pro horní vrstvy s nízkým stylem pro široké masy čtenářů.

A příběhy opravdu nejsou křehoučké, bělostné ani se nerozpadají při první doteku. Naopak, problémy se vrství, až se pod jejich tíhou ohýbají všichni aktéři, a řešení přináší buldočí zarputilost a síla srovnatelná s buldozerem. Tady nikdo nejedená v rukavičkách. Jemnost se tu rovná práci s ocelovým kartáčem na zrezivělém potrubí.

Co se týče příběhu, drží se Mignola toho, co umí – vědecké pokusy, nacisti, magie, nacisti, obludy z jiných světů a ti… jak se jim jen… jo, nacisti! To vše zasazeno do Spojených států 30. let minulého století, kdy zámořská elita obdivně vzhlížela k zamindrákovanému malíři s patkou a knírkem jako k vůdci nového řádu, a politický postoj USA ani zdaleka nepřipomínal jejich odhodlání po 7. prosinci 1941.

Výtvarník Jason Armstrong výborně zapadá do Mignolovského kruhu autorů a stylem asi nejvíc připomíná Guye Davise. Výrazy postav jsou dostatečně naštvané či prázdné, akce výbušná a monstra obludná. Navíc umí správně nakreslit hákový kříž, takže do týmu skvěle zapadá.

Komiksové stránky jsou občas proloženy jednostránkovými texty, které dotvářejí brakovou fikci o postavě Humra Johnsona k dokonalosti. I když… texty se jmenují Pravdivý příběh Humra Johnsona, takže asi nebudou vymyšlené. Proč by to jinak psali, že?

Když to tak po sobě čtu, moc toho o prvním svazku nepadlo, ale to nevadí. Jelikož budou následovat další, hlubší ponor si necháme na příště. Tohle je začátek krásného přátelství.

Autor článku: Martin Šinkovský