Negramotův průvodce světem opery

Já nevím jak vám, ale mně opera nic neříká, tedy spíše neříkala. Musím konstatovat, že jediné, co jsem si s operou dokázal spojit, je pár českých skladatelů, jejichž jména jsou Smetana, Dvořák, Janáček. V současné době se mi v souvislosti s operou vybaví jméno Adam Plachetka (operní pěvec, který účinkuje ve světoznámých inscenacích takřka po celém světě) a samozřejmě Luciano Pavarotti (nemusím snad představovat). Jediná moje zkušenost s operou naživo byla, když do hospody, kam chodím na vedlejšák, přijdou herci z divadla po představení, popíjí a po chvíli hecování přeci jenom vystřihnou alespoň část nějaké árie. A pravda je, že je celkem působivé, když kolem jedenácté večer, kdy je kompletně nabito a v místnosti je takový hluk, že na metr neslyšíte toho, s kým se chcete bavit, hospoda najednou ztichne, protože ji přehluší zpěv.

Minulý rok jsem do opery poprvé zabředl pro mě stravitelnou formou, a to v podobě komiksu Prsten Nibelungův od P. Craiga Russella, který vydalo Comics Centrum. A když tak zpětně rekapituluji minulý rok, tak jsem přesvědčen, že to byl jeden z nejlepších komiksů, které u nás vyšly. Zpracování Wagnerova eposu do komiksu, ve srozumitelné podobě s perfektním překladem, byl jeden z důvodů, proč jsem tenhle komiks prostě musel mít doma. Já si vlastně ani nedokážu představit, kolik za tímhle komiksem muselo být práce, ale smekám pomyslně klobouk a děkuji, že se mě, jako opernímu negramotovi, do ruky dostalo dílo, které mi zase o kousek rozšířilo obzor. Letošní rok nás čeká další návštěva tohoto nevšedního operního světa plného lásky, nenávisti, žalu, tragédie, žárlivosti… znovu v podání P. Craiga Russella a to v komiksu, jehož český překlad zní Kouzelná flétna a další operní příběhy.

Scénáristu a kreslíře Philipa Craiga Russella určitě představovat nemusím, ale kdybyste nevěděli, kdo je tenhle 68letý Američan z Wellsville v Ohiu, tak vás alespoň stručně seznámím. Je všestranným autorem, který prošel snad všemi významnými vydavatelstvími v komiksovém světě (Marvel, DC, Dark Horse…) a spolupracoval s nespočtem komiksových person, až se z něj samotného jedna stala. A je jen škoda, že jeho jméno není pro české čtenáře tak známé jako Alan Moore, Frank Miller, Mike Mignola, Neil Gaiman… i přesto, že s mnohými spolupracoval a spolupracuje dodnes. V Čechách vyšlo již několik knih, které kreslil nebo napsal. Za zmínku stojí Koralína od CC, která vyšla dnes už před 10 lety, nebo První a Druhá kniha hřbitovní, spolupracoval také na knihách ze světa Sandmana, Hellboye a dalších. Když se propátráte internetem, tak zjistíte, že tento génius posbíral již řadu ocenění, ale ne jen tak nějakých, rovnou těch nejvyšších. V 80. letech posbíral několik Kirbyho cen, ale nejvyšší ocenění přisla v 90. letech a po roce 2000. Já jsem záměrně zmínil Koralínu ve výčtu jeho děl první, protože je to kniha s níž vyhrál v roce 2009 Eisnerovu cenu za knihu pro mládež. Přesto jeho stěžejním dílem je Prsten Nibelungův, za který získal ceny dvě. Jednu za Best finite series a jednu jako Best penciller/inker. Tu druhou cenu musím vypíchnout víc, protože kdo má Nibelungy doma, tak prostě z těch kreseb, které na vás prskají z každé stránky musí být uchvácen nebo hypnotizován. To je prostě věc, co se mi na Russellovi líbí nejvíc. To, že je jeho styl „rozeznatelný“ a nezapadá do šedi dnes narychlo chrlených komiksů od mainstreamových vydavatelství. Ještě musím zmínit jednu nominaci na Eisnerovu cenu na konci 90. let a to Best single issue za Komedianty. Jestli vám to nic neříká, tak nebojte. V prosinci, až vyjde Kouzelná flétna, tak pochopíte. Je to adaptace Leoncavallovy opery, kterou bude kniha obsahovat. V rámci přípravy tohoto článku jsem se snažil dané opery z knihy naposlouchat a jediné, co mi utkvělo, je právě Vesti La Giubba z I Pagliacci (Komedianti) v podání L. Pavarottiho. Kdo tuhle operu nezná, tak tuhle árii poznáte zaručeně.

Kouzelná flétna a další operní příběhy bude jednoznačně znovu komiksová událost ke konci tohoto roku. Já jsem knihu dostal k přečtení v elektronické podobě jako tři jednotlivé komiksové sbírky, a proto musím vyzdvihnout práci CC, protože nám chtějí tento úžasný zážitek vydat pouze jako jednu velkou sbírku v pevné vazbě s kvalitou jim vlastní. Čeká nás další epická kniha se 416 stránkami. Zde výčet:

Parsifal (Parsifal, 1976–1977) – Richard Wagner
Pijácká píseň o žalosti světa (The Drinking Song of Earth's Sorrow, 1984) – Gustav Mahler, první píseň
Ztratil jsem se světu (Unto this World, 1984) – Gustav Mahler, druhá píseň
Pelleas a Melisanda (Pelléas & Mélisande, 1985) – Claud Debussy/Maurice Maeterlinck
Salome (Salomé, 1986) – Richard Strauss/Oscar Wilde
Ariana a Modrovous (Ariane and Bluebeard, 1988) – Paul Dukas/Maurice Maeterlinck
Kouzelná flétna (The Magic Flute, 1989–1990) – Wofgang Amadeus Mozart
Komedianti (The Clowns, 1997) – Ruggier Leoncavallo
Ein Heldentraum (Ein Heldentraum, 2004) – Hugo Wolf/Johann Wolfgang von Goethe
Sedlák kavalír (Cavalleria Rusticana, 2004) – Pietro Mascagni

Tenhle výčet oper, které bude kniha obsahovat, jsem seřadil záměrně podle toho, jak vycházely, a to ze dvou důvodů. Chtěl bych, abyste si uvědomili, že obsah knihy, kterou dostanete do ruky, vznikal v průběhu 28 let. To je pro mě něco možná až nepochopitelného. 416 stránek za 28 let. Druhý, a možná ještě o něco zajímavější, důvod je, že když budete číst opery v tomto pořadí, uvidíte, jak úžasné barvy, které na vás doslova prší z každé stránky, dokázal Russell vytvořit bez počítače. Kdybych měl popisovat děj každé opery, byla by to nuda, protože bych vás okradl o objevování tohohle nádherného světa plného bolesti, žárlivosti, tajné lásky, hrdinství, ústupků a fantazie. Určitě doporučuji, abyste si nečetli jednotlivé děje oper na internetu, než si knihu koupíte, protože se neskutečně ochudíte o některé momenty překvapení a nečekané konce. Ač jsem tady vyzdvihoval barvy, tak třeba mně se nejvíc líbili Komedianti, kteří jsou kresleni černobíle, a konkrétně k ději téhle opery je to ta nejlepší volba. Je těžké někomu vysvětlovat proč, ale pevně věřím, že mi dáte za pravdu a můžu jen prozradit, že příběh o tom, co dokáže způsobit chronická žárlivost není, a ani nemůže být, barevný. Když jsem tenhle operní komplet přečetl a zpětně rekapituloval, co mi to dalo, došel jsem k závěru, že tohle je opravdu kniha s přidanou hodnotou.

Jak jsem již zmínil, opera všeobecně je pro mě rovnice o třech až čtyřech neznámých. Jenže díky tomuhle nádhernému zpracovaní oper od Craiga Russella jsem dospěl k závěru, že některé rovnice se dají vyřešit, jen si musíte udělat čas a chtít poznávat a objevovat. Pokud na vás zapůsobila kniha Prsten Nibelungův, tak Kouzelná flétna je pro vás povinnost. Pokud jste přece jenom tuhle knihu nečetli, tak je to nádherná sbírka příběhů oper, které se hrají dodnes, a které svými příběhy a myšlenkami jsou a budou nadčasové. A Russell je opět předkládá i úplnému opernímu negramotovi v podobě, kterou budete i dojati. Nebudu zastírat, že po přečtení mám chuť přeci jenom zariskovat a koupit si lístky na operu, společensky se obléct, vyrazit večer do divadla a plout na vlně pro mě nepoznaných basů, altů, tenorů i sopránů… A co vy?

Autor článku: Václav Cífka