loadingbar
Internetový Obchod Nakladatelství Comics Centrum

Rozmáchnout se Černou palicí a pořádně do toho praštit

Pozor, otevřeno v novém okně. Tisk

palice2Co první svazek dával tušit, dvojka naplňuje měrou vrchovatou. Od dob legendárních (a pro mě stále neotřesitelně nejlepších) Strážců tu máme komiks, který s chutí a promyšlenou zlomyslností pečlivě rozmontovává mytickým oparem opatřené superhrdiny, a staví je před čtenáře nahaté až hanba.

Scenárista Jeff Lemire pečlivě buduje superhrdinskou soap operu, když zaplétá, motá a odklání všemožné vztahové kombinace, díky čemuž je čtenář přikovaný ke knížce s výrazně ambivalentními pocity, které nabízí každá výjimečná kniha. Na jednu stranu spěcháte, protože jste napjatí, co bude dál, jenže si zase chcete všechno pořádně vychutnat a debužírovat nad jednotlivými stránkami.

Zapeklitá situace, k jejímuž řešení nepřispívají ani výtvarníci Dean Ormston a David Rubín, kteří originální dějové zvraty šperkují panely plnými emocí, tíživou atmosférou i akcí. Tvůrci nijak nespěchají, pečlivě odhalují minulé osudy jednotlivých superhrdinů, kteří jsou mrtví, nebo uvěznění v záhadném časoprostoru. Dozvídáme se podrobnosti o samotné Černé palici, Barbufoun neúspěšně řeší problémy kolem pozemských hrátek se sexualitou a Valda Darda konečně posunul vztah s Tyldou na další metu.

Mix naprosto běžných starostí, které známe i my, zcela nezajímaví a nudní smrtelníci, s výzvami, ve kterých jde o osud celého světa či vesmíru – to vše podáváno ve velmi stravitelné a výtečně vystavěné podobě. Poznání, že superhrdinské vlastnosti nejsou zase tak prďácké, jak by si kdejaký umouněný fanoušek komiksů mohl myslet, je zhmotněno vězením, které je dostatečně velké, aby se v něm dalo přežívat, a zároveň natolik svazující, že to logicky leze na mozek.

Černá palice má našlápnuto na neuvěřitelnou komiksovou sérii, která po více než třiceti letech (od již zmiňovaných Strážců) řádně provětrá ega všem nabubřelým superhrdinům. Už teď se těším, až si po vydání třetího svazku s chutí zopakuji první dva díly.

Autor článku: Martin Šinkovský