„Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát...“

Tisk

MHL 1Epická sága o miniaturních myších hrdinech se v českém překladu dočkala už tří svazků. Než budou další, mohou se fanoušci tohoto komiksu zatoulat do dvou odboček. Jednou z nich je soubor povídek různých autorů Legendy o Myší hlídce.

Základní premisa je jednoduchá – ocitáme se v hospodě, kde majitelka vyhlásí soutěž o nejlepší příběh. Hra má tři jednoduchá pravidla: 1) hostinská Rudolfa nesmí příběh znát, 2) část příběhu musí být vymyšlená a 3) část musí být pravdivá.

Vítězný vypravěč vyhraje smazání svého dluhu u přívětivé paní hostinské. Jednotící linku v hostinci si vzal na starosti autor Myší hlídky David Petersen. Jednotlivé historky pak vytvořili různí autoři, mezi kterými jsou i veličiny jako Craig Rousseau, Guy Davis, Terry Moore nebo Gene Ha. Sestava nadupaná k prasknutí podobně jako Real Madrid ve finále Ligy mistrů.

Oddaným fanouškem Myší hlídky jsem se stal v podstatě okamžitě, od prvních panelů Podzimu 1152. A jak se Petersen rozmachoval do epické šíře víc a víc, miloval jsem jeho svět bezmezněji a bezmezněji. Výhodou takovýchto vyprávění je volný rytmus, který mu autor dopřává, není kam spěchat, a tempo se střídá podle potřeby. Můžu si tak plnými doušky vychutnat panely beze slov, kdy autor vše rozfázuje bez jakýchkoliv omezení.

U krátkých a uzavřených příběhů však narážíme na limity, kdy na několika stránkách musí tvůrce říct a vysvětlit spoustu věcí. Toto zhutnění často přináší velké množství textu, příliš velkou zkratku a rychlý spád. Netvrdím, že je to úplně na škodu, ale u Myší hlídky už jsem jaksi naběhl na jiný rytmus. Nicméně jsou v těchto Legendách kousky, které rozhodně stojí za vypíchnutí. Nabízím svůj osobní výběr těch nejlepších bez určení pořadí:

Jak na to koukám, vypíchl jsem přesnou polovinu. Ostatní bych klidně mohl také zdůraznit, ale pak by to nebyl ten správný osobní výběr. A jaký je ten váš?

Autor článku: Martin Šinkovský