007 o 006 kapitolách aneb Velkolepý komiksový návrat Jamese Bonda

OK, na úvod si uděláme jasno. Všichni ti, kteří neznají postavu Jamese Bonda, mohou přestat číst, protože na tento článek kliknuli omylem. Pro ostatní by byl nějaký historický vhled asi nošením vynálezu na pracovní stůl samotného Q.

Abychom se takhle na úvod rozehřáli, kdo je váš nejoblíbenější filmový představitel Jamese Bonda? Na konci článku prozradím svého favorita.

Filmy s Jamesem Bondem známe, víme taky, že vycházejí z knížek Iana Fleminga. Máme tu ale také třetí formát - komiks. I tady se agent Jejího veličenstva objevil - a to už v padesátých letech minulého století. Černobílý strip v novinách Daily Express vycházel až do šedesátých let. Chápejte, bondovka vyprávěná po řádcích, to je slušný bizár. Česky tyto stripy vyšly ve dvou svazcích (v každém tři bondovky) u BB artu. Jasně, je to už skoro šedesát let, přesto nad kresbou Johna McLuskyho nemůžete jen tak domýšlivě odfrknout, jeho panely i po těch desetiletích pěkný šmrnc a odpich a jeho bond girls jsou pořád nádherné.

Do komiksu se Bond vrátil v devadesátých letech u nakladatelství Dark Horse, ale i nad těmito příběhy se zavřela voda. Nový život komiksovému Bondovi vdechlo v roce 2015 vydavatelství Dynamite a Comics Centrum o dva roky později vydává první z příběhů - VARGR.

U Dynamitů nechtěli nic nechat náhodě a ke scénáři přizvali komiksovou šajbu z největších. Warren Ellis (napsal toho tuny - Transmetropolitan, Planetary, Red...). Ellis vykouzlil původní příběh, který se samozřejmě drží předepsaného kánonu.

Z počátku se zdá, že přidělený úkol je pro 007 brnkačka, nic fatálního, jen taková nepříjemnost na jedno chladné odpoledne. Jak se ale příběh rozvíjí, atmosféra houstne a mrtvoly se kupí. První kapitola je expozice, kterou se musíte prokousat (možná i trochu odzívat), abyste se dostali k lahodnému krému smíchanému z krve a mozkomíšního moku padlých.

Výtvarníkem Vargru se stal oproti Ellisovi téměř neznámý Jason Masters. Ten se svého úkolu zhostil se ctí. Hodně si užíval nových kulek, které měl Bond k dispozici, a které se při vstupu do těla rozdělí na X dalších střel a zároveň toho, že Bond míří v podstatě jen do hlavy. Dost jsem ocenil i občasné staromilské rastrování a také panely, kdy se pozadí změnilo v jednu barvu, která určovala atmosféru. Tyto klasické komiksové postupy mají své nezničitelné kouzlo a jejich fungování je prověřené časem.

Masters naprosto skvěle zvládá akční scény, přestřelky, honičky. Nádherně umí vykreslit velké celky (zejména městskou zástavbu). U dialogových scén se projevuje určitá koženost, ale to si nejsem jistý, zda v tomto případě výtvarník neskládá poklonu McLuskymu, jehož Bond byl taky v určitých pasážích tak nějak jalový. Ale asi ne, co? Bond prostě takhle v komiksu může na někoho působit. Ještě se vrátím k příběhu. Přestože skvěle šlape a vše funguje a zapadá, mám k němu tři výtky. Nejprve délka příběhu. Přišlo mi, že by to mohlo být delší a zamotanější, ale na druhou stranu, jde o „první výstřel“, takže počítám, že v dalších se vše bude řádně zamotávat. Stejně tak věřím, že se zlepší i kvalita bond girls (tady byla jen jedna a ještě jen trošku). Třetí věc, která mě vyvedla z míry - Bond pije bourbon? Nemám nauku o tomto agentovi úplně v malíčku, ale tohle redneck pití mi k anglickému elegánovi nějak nesedí.

Jo, a nejlepší filmový Bond je podle mě Pierce Brosnan.

Martin Šinkovský