Dvoustránky jak malovaný

Pokaždé, když se mi dostane do ruky kniha, která má jiný formát, než je běžné, mám strašnou radost. Připadám si pak výjimečně. A co si budeme povídat, takováhle kniha voní snad ještě lépe než ty ostatní. Jednou z těchto knih je i Drsná škola, kterou vydalo Comics Centrum v roce 2013, a upřímně se divím, že ji mají ještě skladem. Pro mě je tohle něco nepochopitelného, protože když se podíváte na samotnou ukázku z komiksu, tak všem komiksákům musí být jasné, že je to jeden z těch titulů, který prostě musí mít doma. Ani tahle ukázka ale nedokáže vystihnout pocity, které se k vám dostanou po otevření téhle velkoformátové knihy.

Já jsem Drsnou školu dostal před pěti lety darem k narozeninám. Tehdy jsem ji četl poprvé, a během těch let ještě několikrát. A když jsem si knihu přečetl nyní, abych si ji připomněl před psaním tohoto článku, objevil jsem v ní spoustu nových věcí. Neoddiskutovatelné je jedno, a to, že kreslíř Geof Darrow absolutně přebil kresbou scénář, který napsal Frank Miller. Podle mě lze říct, že kresbu u tohohle komiksu povýšil na umění. Dokonce se přiznám, že jsem takhle detailní kresbu v komiksu ještě neviděl. Jak říkám, během těch pěti let jsem knihu četl několikrát, no... respektive podle mě tak 6–7krát, ale ještě víckrát jsem si tenhle komiks prohlížel stránku po stránce, aniž bych se věnoval textu. Naposledy se mi stalo, že jsem si jednu dvoustránku prohlížel asi tři čtvrtě hodiny. V jednu chvíli jsem si připadal jako malej kluk, kterej dostane obrovské osmistránkové leporelo ve formátu A2, které je pokreslené odshora dolů, a položí si ho doprostřed obýváku a zkoumá kousek po kousku každou stránku. To mě hodně zahřálo u srdce. Dost často si totiž se synem prohlížíme obrázkové příběhy Zima od Rotraut Susanne Bernerové, a odlepit ho od toho po jedné až dvou hodinách je prostě nemožné. Kresba Drsné školy je jednoduše hypnotizující. Věřím tomu, že ti, co tuhle knihu ještě nečetli, dostanou po otevření prvních stránek šok. Prostě nebudete vědět, kde začít, a některé dvoustránky bych si nechal zarámovat jako plakát do obýváku nebo do knihovny.

Samotný příběh je inspirovaný povídkou Philipa K. Dicka Elektronický mravenec, kterou jsem nečetl, takže nedokážu říct, jak moc se jí scénář podobá. Philip K. Dick je tak originální a nekonvenční spisovatel sci-fi, že svojí tvorbou inspiroval i filmové tvůrce k vytvoření dnes již kultovního filmu Blade Runner. Samotná kniha, respektive kresba, vám tenhle film bude lehce připomínat. Filmoví tvůrci se totiž inspirovali Darrowovou kresbou, a proto se mi při čtení dost často vybaví právě tenhle film. Detailněji příběh popisovat nechci, protože když knihu přirovnám k Blade Runnerovi, bude asi každý tušit, o čem kniha je, jen s tím rozdílem, že tempo knihy je na rozdíl od filmu rychlejší, a samotná kniha je dost brutální. Zvlášť v tak detailní kresbě, kterou nám CC připravovalo přes dva a půl roku.

To je věc, kterou prostě musím zmínit. Pamatuju si, že když CC přišlo s tvrzením, že na převodu komiksu do digitální podoby s puntičkářskou kvalitou, kterou umí jenom oni, strávili dva a půl roku, bylo několik ohlasů na internetu, od všech možných chytráků, že je to pouze reklamní tahák. Nejvíc by mě potěšilo vidět výraz těchhle lidí po tom, co si knihu koupili a otevřeli, protože to, co jim CC naservírovalo, jim muselo na sto procent zavřít hubu. Díky většímu formátu knihy jsou zde vidět absolutně všechny detaily, a doteď nedokážu pochopit, kolik práce za tím ve skutečnosti bylo. Další věc, kterou chci zmínit, je to, že jsem nedávno psal, že komiks Pohádka o zlobivé kryse považuji za to nejlepší co CC vydalo, a za tím si stojím. Nicméně tenhle komiks, v takové podobě, v jaké nám ho CC naservírovalo, je hned za ním. Co mě mrzí, je, že nemám speciální limitovanou edici, která vyšla pouze v počtu 100 číslovaných výtisků. Zahrnuje knihu ve vázané vazbě se zvláštním listem se slepotiskovou pečetí a číslem, barevný plakát obálky prvního sešitu původního amerického vydání ve formátu A3, potvrzení pravosti limitované edice na ručním papíře se slepotiskovou pečetí a pořadovým číslem jednotlivých výtisků 1 až 100. Vše je uložené v ručně vyrobeném pouzdře na knihu.

Jestli jsem stále ještě někoho nepřesvědčil o kvalitě knihy, tak chci upozornit na to, že kniha získala v roce 1991 cenu Willa Eisnera, což je takový komiksový Oscar, a to nebyla ani v tak skvělém provedení, jaké můžete dnes dostat. Sama o sobě má krásnou pevnou vazbu a kvalitní papír, což je ve spojení s větším formátem prostě nádhera. Jak jsem zmiňoval, knihu mám pět let, dokonce jsem ji i párkrát někomu půjčil, a vazba je stále v naprostém pořádku. Jsem neskutečně rád, že nám do Čech dokázal někdo tuhle knihu přivézt a vydat. Pokud se kouknete na stránky CC, tak uvidíte, že knihu lze koupit za necelou pětistovku, což je podle mě dost málo. Osobně si myslím, že tahle kniha by měla stát dvojnásob. Když se za touhle knihou ohlédnu, vždycky si říkám, jaká je škoda, že u nás další tituly, které kreslil Darrow, zatím nevyšly.

Za celou dobu jsem se moc nezmínil o Franku Millerovi, který vlastně tuhle knihu napsal. Má to svůj důvod. První věc je, že o něm jako o spisovateli dneska nemusí nikdo pochybovat. Děj má rychlý spád, a komiks tak dokážete přečíst do půl hodiny. Má určité poselství, co se týče lidské rasy, které stojí za zamyšlení. Přesto je kresba to, na čem tahle kniha stojí, a zaručím se za to, že i přes krátký scénář u ní vydržíte doslova hodiny a budete se kochat.

Autor článku: Václav Cífka