Při cestě Temnými hvozdy narazíte na horory od táborových ohňů

Kanaďanka Emily Carrolová patří k mladým komiksovým tvůrcům, kteří na sebe upozornili v této dekádě. Comics Centrum teď vydalo její soubor pěti hororových povídek Temnými hvozdy. Ten v originále vyšel v červnu 2014, a od té doby získal už 15 ocenění (mimo jiné tři ceny od American Library Association).

Po přečtení pochopíte, že tato ocenění kniha nedostala jen tak z plezíru. Troufnu si tvrdit, že nic lepšího letos nevyšlo a asi už nevyjde. Temnými hvozdy je nekompromisní komiksový skvost. Carrolová úžasně uchopila tento formát, vyhmátla jeho podstatu a čtenář jásá.

Jasně, způsobů, jak „správně dělat komiks“ je více, ale já rozhodně souzním s Carrolovou. Její příběhy jsou na hony vzdálené komerční velkovýrobě, přesto nejde o těžce stravitelnou avantgardu a intelektuální snobárnu. Scénáře příběhů jsou v harmonii s výtvarnou stránkou, což ve výsledku tvoří komiks, po jehož přečtení pár vteřin zaváháte, posmutníte, pak začnete číst znovu a opět se vám v žaludku usadí přívětivé teplo a v zátylku příjemné mrazení.

Co Temnými hvozdy nabízí? Pět plnokrevných hororů, poetický úvod a znepokojivý epilog. Strašidelné příběhy se rozkračují mezi romantizujícími krváky, duchařinou a děsivou vyprávěnkou, kterou můžeme charakterizovat slavným nápěvem „...a červi se rozlezou...“

Vzpomínáte si, jak jste jako malí slýchávali u táboráku (ve stanu, v chatce nebo kdekoliv jinde po setmění) strašidelné historky, které se zaručeně staly? Byly prosté, mrazivé a člověk pak raději kroutil nohy, než aby šel sám čůrat do míst, kam světlo nedosáhlo. Tak přesně z tohoto ranku jsou i Temnými hvozdy – mají stejný styl, strukturu a chladnokrevnost.

A teď přijde to nejlepší – výtvarná podoba, jakou Carrolová těmto hororům vtiskla! Každý příběh pojala trochu jinak, panely jsou někdy pevně zakotvené, jindy lítají stejně jako emoce, které právě prožívají postavy v knize. Barvy všemu dodávají atmosféru, která vás donutí dýchat jen ve chvílích, kdy to opravdu potřebujete k životu.

Chcete-li mít klidné sny, neudělejte stejnou chybu jako já, a před spaním sáhněte po něčem méně drásajícím (když mám zůstat u Comics Centra tak třeba po Talbotovi, Corbenova Poea taky nedoporučuju). Nebo to můžete risknout. Pak se však nedivte, když se ráno probudíte s divným pocitem, že jste ve spánku snědli tarantuli. To jsou ty prázdné pohledy zoufalých postav, které se vám ze stránek tohoto komiksu překopírovaly do snů a teď vás šimrají v žaludku.

A už mě omluvte, při psaní jsem na Hvozdy dostal znovu chuť, tak si jdu číst.

Autor článku: Martin Šinkovský