Ve znamení Hada

Při pohledu z okna na ponuré počasí nebo na povalující se mlhu u řeky je každému jasné, že podzim už je v plném proudu – člověk se tou unavenou náladou hned nechá unášet vlastními myšlenkami. Proto jsem hned zpozorněl, když mi na telefonu přistál email od Comics Centra s nabídkou napsat článek na komiks, který má letos vyjít jako překvapení v druhé polovině letošního roku. Ačkoli jsem o komiksu nevěděl téměř nic, hned jsem při prvním pohledu tušil, že tohle bude něco mimořádného.

Mně osobně komiks dokonale sedl do magického podzimního rozpoložení – a četba něčeho kvalitního rozhodně pozvedne náladu, zvláště když nám v současnosti nezbývá nic jiného než sedět převážně doma. Na první pohled mě okamžitě zaujala kresba ženské družiny v rytířské zbroji, kterou jsem nedokázal nikam zařadit. Po přečtení komiksu musím konstatovat jednu věc – pokaždé, když se nakladatelství rozhodne zariskovat, vystoupí ze své komfortní zóny a vydá něco mimo své tradiční série, velice mile mě to překvapí. Právě nakladatelství CC má podle mě neskutečný cit na to, co je dobré, protože tohle, dámy a pánové, je prostě pecka!

Jedná se o komiks Vodní had (Serpent d'eau) od Tonyho Sandovala. Pokud vám tohle jméno nic neříká, nedivím se. Sám jsem totiž měl co dělat, abych dohledal střípky z jeho života, o které bych se s vámi podělil. Narodil se v roce 1973 a mezi roky 2001 a 2005 se živil v Mexiku jako ilustrátor. Od roku 2007 si vede blog, kam jednou za čas přidá něco ze své tvorby, ačkoli za rok 2020 tam toho moc nového nenajdete. Po důkladnějším pohledu na jeho práce ale zjistíte, jak se jeho tvorba za celých 13 let posunula. V současné době žije v Evropě a mimo jiné je také fanouškem doom metalu a tvorby Lovecrafta.

Čím více jsem se snažil o Sandovalovi, který byl za svou tvorbu 6krát nominován na Eisnerovu cenu, něco najít, tím více jsem si uvědomoval, že inspirace Lovecraftem se v jeho kresbě objevuje podstatně často. Zvláště pak je to patrné ve sketchbooku z roku 2008. Jeho práci u nás nenajdete, jelikož v češtině ho zatím nikdo nevydal – a to i přestože je Vodní had již jeho třetí autorskou knihou

První autorská kniha se jmenuje Rendez-vous in Phoenix a dá se považovat za Sandovalovu částečnou autobiografii. Příběh pojednává o muži jménem Tony, který se chce dostat přes hranice z Mexika do USA, aby se shledal se svojí láskou a splnil si sen stát se komiksovým tvůrcem. Druhou knihou je Doomboy, kde Sandoval využívá magického realismu a inspiruje se právě láskou k doom metalu. Doomboy vypráví o chlapci s velkou představivostí, který ztratí přítelkyni Annie. Hudba, kterou poté skládá a hraje, je určena pro ni na onen svět. Časem se z něj stane metalová legenda Doomboy. A jak už CC odhalilo, vyjde letos Sandovalova poslední kniha Vodní had, který byl nominován na 3 Eisnerovy ceny.

Většinou se snažím lidem komiks přirovnat k nějakému známému filmu, knize, divadelní hře nebo seriálu. Jenže příběh Vodního hada je natolik originální, že mě v první chvíli nic nenapadlo. Způsobem, jakým zde mísí realitu s určitou pohádkovostí, syrovostí a originalitou, bych jej částečně přirovnal k filmu Faunův labyrint, po jehož zhlédnutí jsem měl podobné pocity jako po přečtení Vodního hada.

SPOILER ALERT!!!

Pokusím se vám příběh více přiblížit – spoilerům se proto nevyhnete. Během léta se dívka jménem Mila seznámí s Agnes, na níž ji nejvíce zaujme dobrodružná povaha a „její zuby“. Podnikají společně různé výpravy (například krádež piknikového košíku či společné koupání) a Mila si není tak úplně jistá, zda se do Agnes nezamilovala. Táhne ji to k Agnes stále víc, zvláště pak ty její zuby… Agnes jí však sdělí, že už má přítele, což Milu vnitřně trochu uklidní. Během jednoho ze společných výletů začne pršet a Agnes pozve Milu k sobě domů. Mila se potkává s Agnesiným bratrem. Během slabší chvíle, kdy už to vypadá, že mezi nimi dojde k polibku, se udělá Agnes špatně a vyzvrací chobotnici. Milu celá situace natolik vyděsí, že uteče. Agnesin bratr Milu zanedlouho navštíví, aby jí vrátil kolo, které onehdy nechala u nich doma a sdělí jí, že je Agnes už několik let mrtvá.

Taková zápletka na začátku knihy mi přišla poněkud zvláštní. Řekl bych, že nejednomu čtenáři zamotá hlavu. Přidávám ještě trailer na knihu (obsahuje spoilery!!!), pro případ, že by se někteří z vás chtěli dozvědět víc.

Příběh Vodního hada je zvláštně magický a postupně stále temnější. Co rozhodně zaujme na první pohled je kresba – není digitální a vše je tvořeno ručně. Zaujme i spousta detailů mimo panely, kde jsou dokresleny různé rostliny a brouci, ale také to, jak Sandoval využívá metafory – například ta o „konci léta“ se mi obzvlášť líbila. Závěr je vyloženě brutální! Po dočtení jsem o komiksu podstatně dlouho dumal. Nádherná kresba ve mně společně s příběhem a podzimním počasím vyvolala melancholickou náladu, což se mi hodně dlouho nestalo. Vlastně si nevzpomínám na komiks, u kterého bych se takhle cítil.

Vodní had je pro mě něco, co jsem doposud ještě nečetl a opravdu se těším na jeho vydání. CC ji vydává ve velkém formátu v pevné vazbě. Upřímně, nemohu se dočkat, až budu listovat stránkami plnými nádherných kreseb s tenkými linkami a prožiji znovu příběh Mily na pomezí reality a snu.

Autor článku: Václav Cífka