Z Pochmurného kraje mrazí aneb Tohle čtení není pro sralbotky

Filmové horory nemám rád. Často jsou v nich lekačky a já jsem prostě lekavý typ. Lekám se prudce, nahlas a vše doprovázím fyzickými pohyby podobajícími se tanci pingpongového míčku ve vroucí vodě (stranou nechme teorii, že dobrý horor lekací scény nepotřebuje).

Literární horory jsou jinačí kafe, tam na vás nikdo nevybafne, takže se můžete bát pěkně v klidu a pohodě. A jednu takovou hororovou sérii začalo vydávat Comics Centrum. První svazek Pochmurného kraje s názvem Hejna běsů vás vyděsí už na začátku. A to myslím na úplném začátku. Obálka. Kristova noho, ta je hrozně strašidelná, ale jako fakt. Vůbec nevím, kam ji doma schovám, abych ji neměl na očích ani já, ani moje malé děti. Ty zářící oči, ta zkrabatělá kůže, pomuchlané prsty s nehty o kapku většími než by měly být – to je čirá krása zla.

A pokud vás obálka dostatečně nevystraší, poslední panel první stránky to zaručeně dokáže. Z toho pohledu těsně před smrtí jde mráz po zádech (a ještě níž).

Je to právě americký výtvarník Tyler Crook, který Hejna běsů vytahuje do nadprůměrných výšin. Marná sláva, akvarelové barvy mají neuvěřitelný šmrnc a skvělou náladu. Crook dokonale vystihuje mrazivou atmosféru temných lesů, nervózní klid jižanských farem i čirou hrůzu nadpřirozených bytostí. Při čtení u mě platila nepřímá úměra – čím méně bylo na stránce textu, tím více jsem si knihu užíval.

Co se týče samotného příběhu, tady narážím na problém. Nejde ani tak o samotný děj, ten dokázal scenárista Cullen Bunn umně vystavět, má spád a běží bez nějakých zádrhelů. Avšak běží až moc rychle a přímo. Celá Hejna běsů působí jako prolog či expozice k něčemu opravdu většímu a podstatnému. Chápu, že by měl navnadit, ale přeci jen mám raději, když jsou jednotlivé knihy více sevřené a uzavřené.

Vím, že jde o první svazek, který nás uvádí do celého spletitého příběhu, ale to neznamená, že by nemohl být nadupaný k prasknutí (pro příklad nemusíme chodit daleko, vzpomeňte si na první Zámek a klíč). Tohle ale není výlučně problém Hejna běsů, na podobný princip opatrného začátku jsem narazil i u komiksů zcela jiného ražení.

První svazek Pochmurného kraje nabízí dobrý příběh, vynikající kresbu, ale ještě víc slibuje. Věřím, že ve druhé knize do toho Bunn řádně šlápne a zařídí nám pořádné noční můry.

Autor článku: Martin Šinkovský